V našem státě se na rozdíl od ostatních civilizovaných zemí považuje za zločince každý, kdo neprokáže opak. Presumpci viny můžeme pozorovat na každém kroku, proto je velmi obtížné na veřejnosti nálepku kriminálníka odlepovat.

Bůh stvořil svět svobodných lidí, ale netušil, co se z nich vývojem informačních technologií nakonec vyvine. Na celé planetě probíhají v nepravidelných sinusoidách revoluce i devoluce. Lidé se zabíjejí, umírají na odporné nemoci a proklínají jeden druhého. Vyvražďují zvířata pro svoje neukojené hormony a hledají nesmrtelnost.

Potkal jsem mnoho chytrých lidí, kteří rezignovali na život, umřeli v krásném věku, ačkoliv jejich těla budou pochována mnohem později. Stál jsem v nemocnici a díval se mladé sebevrahy, jak se potácejí mezi životem a smrtí, obtočené hadičkami a přístroji, odkázáni na milosrdenství zdravotnického personálu.

Prožil jsem dobu, kdy mě jako prvního zdravili budoucí presidenti, ministři a vrcholní manažeři a politici. Poznal jsem jejich vzestupy i pády. Díval jsem se do očí jedovatým hadům i úskočným štírům. Odháněl jsem podbízivé kšeftaře i neodbytné lobisty. Šlapal jsem pomalu do schodů, abych viděl, kdo jde po nich dolů.

Krásné ženy mi často dělaly společnost, někdy jsem nevěděl, kam jít dříve. Rozmlouval jsem v nočních hodinách s prostitutkami a někdy je všechny bral na večeře k posměchu obsluhujícího personálu. Dával jsem jim peníze, když počítali, kolik si musí vyšlapat, aby měli na cestu za svými malými dětmi v dětských domovech.

Podával jsem všem ruku, ať se mi nabízela bílá, černá, potetovaná nebo nemohoucí. U stolu jsem měl často společnost, tvořenou učenými pedagogy, zabedněnými nacisty, karierními právníky, upovídanými ženami v domácnosti nebo úředníky z justice.

Měl jsem čas na všechno a neměl čas na nic. Proto jsem postupně měnil stabilní advokátní kancelář za bary a nonstopy. I složení mých přátel se měnilo, už jsem vášnivě nediskutoval o poslední novele trestního zákona ani se nehádal o politické situaci na radnici. Ani jsem nezpozoroval, že sloužím jako kasička pro povaleče, příživníky a chronické pijavice, které mi sice pochlebují, ale také mě stojí velkou spoustu peněz. Hledal jsem východisko v alkoholu, což vedlo přímo do pekla. Když jsem si to uvědomil, bylo už pozdě. Rozchody byly bouřlivé, stálo mě to hodně sil a rvaček. Ještě jsem měl hodně V.I.P. klientů ale připadal jsem si jako schizofrenik.

A potom do tohoto zmatku přišla policejní smršť a byl jsem vysazen v neznámém prostředí, kde jsem byl míň než nula. Otrhaný mukl bez práv a nároků. Marně jsem přemýšlel, kde jsem udělal natolik zásadní chybu, abych byl chycen jako nebezpečný terorista, nepravdivě obviněn a poté tři měsíce držen v železné kleci pod přísným dohledem justiční stráže.

Po svém propuštění jsem vylezl na vysokou horu a díval se z ptačí perspektivy na svět. Uvědomil jsem si, že jsem dostal v životě druhou šanci. Všechno, co mě dusilo, vysávalo a mordovalo bylo najednou pryč a mohl jsem svobodně dýchat. Bez divokých večírků, toků alkoholu i opileckých bitek. Svoboda jinak a bez podmínek.

Ptal jsem se sám sebe, proč jsem tak dlouho trpěl ve vazbě bez základních hygienických potřeb i dostatečného stravování. Vždyť i ta hloupá holka přece musela vědět, že když mě obviní ze znásilnění s nechráněným stykem, testy DNA prokážou pravdu. I ta bývalá klientka přece musela vědět, že uložením finančních prostředků v mé advokátní kanceláři chtěla podvést rodinu svého zemřelého manžela a zatajit peníze, patřící jiným. I tady se musí prokázat pravda. Přitom však nechci nikomu ubližovat a rozmnožovat zlo, které obě ženy zasely. Ponesou si stigmata po celý život.

Co je platné, když získáte celý svět, ale svoji duši prodáte zlu. Ať už rozhodne soud jakýmkoliv způsobem, vnitřně se cítím svobodně a báječně. Jsem nevinný a dávám to všude svým novým způsobem života najevo. Obnovil jsem svůj duchovní život a snažím se napravovat škody, zejména hradit dluhy, které tříměsíční absence a pobyt ve vazbě způsobily. Věnuju se rodině a práci, to zlé už ve mně, věřím, navždy pominulo.

Teprve po propuštění z vazby jsem pochopil biblický žalm č. 103, 15.16.

Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí. Sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.

Když vidím tolik zla a nenávisti mezi námi, pomyslím na tyto verše a v duchu se za tyto zvrácené osoby pomodlím. Co však bude na jejich konci? Kdo je pohladí a povzbudí na cestě poslední..

(Dodatečně upravil/-a: Admin ofWorld; čas vložení původního příspěvku: Sobota, 12. květen 2012, 20.31)

Vězeňský list studentům

Vážené studentstvo,

dovolte mi, abych Vás tímto veřejným způsobem oslovil, neboť pedagogická činnost za posledních 15 let pro ČVUT v Praze pro mě představovala nejen pravidelný přísun peněz ale také možnost Vás vzdělávat a připravovat na praktický život.

Zaklapnutím vrat pankrácké věznice dne 2.12.2011 jsem však ztratil poslední zbytky občanské důstojnosti. Stal se ze mě mukl v neuvěřitelných hadrech, strašák do zelí, číslo v evidenci, jen ne člověk. Vyšetřovací vazba neslouží jen k separaci potencionálních zločinců od ostatního civilizovaného světa ale také k potrestání pachatele, který stále zatlouká, zatlouká..

Malá počmáraná cela, železné rozvrzané postele, záchodová mísa i všudypřítomné silné mříže nenechali nikoho na pochybách, že skončila legrace. Justiční mechanismus z doby Rakouska – Uherska dokonale funguje, jenomže se jaksi nepočítalo s takovým nárůstem vězněných, přesahující kapacity věznic.

Jsou tu v jedné řadě soudci, advokáti, policejní důstojníci, vedle v poutech chrastící vrahové, narkomani, podvodníci. Rozdíl se pozná jen podle mluvy. Zatímco inteligence si zásadně vyká a oslovuje akademickými tituly, ostatní společenská vrstva si neustále vyplachuje pusu vagínami a vyplivuje odpad nejhoršího druhu.

Měl jsem ve věznici zvláštní výsadu, neboť advokáta potřebuje každá vrstva společnosti včetně střežících bachařů i ostatního personálu. Po cestě k lékaři jsem proto pomáhal řešit majetkové vypořádání manželů po rozvodu, v kapli jsem utěšoval podvedeného majitele pronajatého bytu, při obědě rozebíral protokoly spoluvězňů a po večeři studoval nové právní předpisy.

Byla to idylka, zajímavá zkušenost nebo kruté omezení svobody? Ode všeho něco. Pochopil jsem invalidního ale velice bohatého starce o berlích, který trávil ve vazbě půl roku pro pouhé podezření ze znásilnění vnučky, diskutoval jsem se zralým mužem o podvodech společníků v jeho firmě, podivoval jsem se nad drzostí mladíka, který posílal klientům přes internet namísto zboží cihly.

Mladý narkoman se mi svěřoval, jak vyrábí na cele alkoholový drink, nezletilý cikánek se chlubil, kolik lidí už stihnul okrást a stařec s chybějící ledvinou na chodbě vězeňské nemocnice mě chtěl naučit, jak se pašují do věznice mobily a jiné zakázané věci.

Společný pobyt na cele s ředitelem Městské policie v Praze Vladimírem Kotroušem bylo osvěžení mé duše a příjemné rozptýlení. Večerní čtení z vypůjčené bible, zejména příběhy těžce zkoušeného Joba ze Starého zákona silně připomínaly náš úděl i vysvětlovaly smysl utrpení.

Ve vězeňské kapli jsem seděl vedle netečného vraha své matky, s hrůzou jsem poznal mladíka, který zabil tři nevinné osoby, při vycházkách v betonových kotcích se snažil modlit, chodíce mezi vyrytými výkřiky marnosti a kosočtverci a při návštěvách hltal každou informaci z civilizovaného světa. Vstával jsem každý všední den v 6 hodin v reakci na lodní sirénu, která pravidelně oznamovala další den věznění. Mohl jsem se sprchovat jen dvakrát týdně po dobu 3 minut, jakákoliv nedůslednost by byla hned kázeňsky trestána a jedl blíže neurčenou stravu v umělohmotných miskách, které bych nedal ani svému psímu miláčkovi.

S napětím jsem proto očekával výsledky testů DNA, o kterých jsem nepochyboval, že dopadnou v můj prospěch. Ačkoliv běžná doba pro vypracování znaleckého posudku z Kriminalistického ústavu v Praze v závažných případech trvá maximálně 14 dní, mě seznámili policisté s výsledky až po 3 měsících. Původní výpověď slečny V.V. o nejméně pětiminutovém znásilňování bez ochrany vzalo za své. Naopak byl usvědčen pornoherec M.M. z předchozího pohlavního styku s poškozenou, což mě najednou postavilo do úplně jiné pozice.

 Vazební zasedání u Obvodního soudu v Praze 2 dne 7.3.2012 proto bylo krátké. Euforie z propuštění na svobodu, při kterém jsem při vyzvedávání věcí před věznicí obřadně zlomil kartáček na zuby však vystřídalo zděšení po příchodu do mé advokátní kanceláře. Vykradený tresor, chybějící počítače, advokátní taláry, v regálech mezery po odborné literatuře, exekučně zabavené služební auta, vypojené telefony, nefungující elektřina. Tři měsíce nečinnosti Vám spolehlivě zlikviduje jakoukoliv podnikatelskou aktivitu.

Opět zapracoval lidský činitel. Moje společnice JUDr. Monika Kolrosová jednostranně zrušila v době mého vazebního zajištění sdružení advokátů, které jsme společně dne 14.10.2011 založili. Přetáhla většinu bonitních klientů do své advokátní kanceláře a ponechala mě i moji kancelář svému osudu. Ani za dobu sdružení se nestarala o chod kanceláře, neplatila dodavatelům za služby a většina pracovníků v lednu 2012 odešla. Česká advokátní komora ji v polovině ledna 2012 pro závažné porušení zákonných i smluvních povinností odvolala z funkce mé zástupkyně. Protože však svým jednáním způsobila rozsáhlou škodu, řeší případ nejen Česká advokátní komora ale také orgány, činné v trestním řízení.

Vazba se současně stala prověrkou mého charakteru, neboť jsem měl po svém propuštění nezvladatelnou chuť té holce, co mě křivě obvinila ze znásilnění rozkopat tu vylhanou pusu. Nezapomenu však na doporučení vrchního dozorce, který mi před mým propuštěním vyprávěl svůj dost podobný příběh. Před pomstou, kterou také plánoval mu pomohlo sekání dříví, kde svoji nenávist vůči falešnému svědkovi vybil užitečným způsobem. Proto jsem si položil prst na ústa a odpustil jsem té holce, která bude mít před sebou do smrti špatné svědomí. Zlo, které způsobila, se jí vrátí, o tom už nepochybuji.

Jsem velice vděčný těm, kteří po mém nezákonném a brutálním zadržení dne 30.11.2011 okamžitě nabídli mé rodině finanční pomoc a podporu. Po mém propuštění mi mnoho přátel zůstalo věrných a pomáhá mi obnovovat nejen advokátní kancelář ale také napravovat profesní pověst v rámci mé společenské rehabilitace. Ačkoliv nadále v mém případu soudní řízení pokračuje, věřím, že budu všech obvinění zproštěn a namísto mě zde budou stát všichni, kteří nepravdivě svědčili.  

Při četbě duchovní literatury mě zaujalo učení zoroastrismu, podle kterého se život lidí dělí na tělesný a duševní. Duše (urván) přežije i zánik tělesné schránky člověka. Její další úděl závisí na tom, jaký žila život, jak volila mezi dobrem a zlem.

Spravedlivý člověk smí vstoupit přes most soudu (čhinvad-púl) do domu hymnů (garó-demána), obývaném Ahura Mazdou i ostatními spravedlivými. Do domu hymnů je provázen krásnou Daénou, tvořenou z jeho dobrých myšlenek. Duše nespravedlivého člověka bude naopak provázena ošklivou dívkou, jež je stejně tak výtvorem jeho myšlenek. Daéná představuje lidské svědomí, ať už dobré či zlé, reprezentuje vlastní Já té které osoby. Oddělení dobrých duší od špatných se odehrává na mostě, přes který jsou převáděny. Utrpení či blaženost jsou přímo úměrné skutkům, vykonaným během života. Pokud jsou tyto skutky v rovnováze, je stav blaženosti a utrpení neutrální.

Dovolte mi, abych Vám všem popřál mnoho úspěchů při studiu i v osobním životě. Přál bych Vám, abyste vždy dokázali rozlišovat opravdové přátele od těch účelových a budovali kvalitní partnerské vztahy. Nezapomínejte přitom na svoji rodinu, zejména na svoje rodiče, kteří Vám dali život a připravili Vás na cestu.

Nezapomínejte, že život je velice krátký, takže není moudré jej proměnit ve vysedávání u kompu nebo v mládežnických klubech v zajetí drogových náhražek. Ve vazbě jsem poznal řadu sympatických mladíků, zpočátku úspěšných, jejichž pozdější drogovou angažovanost ohodnotil soud mnohaletým vězením.

Radujte se z maličkostí, které nás obohacují a čiňte ve svém životě dobro, abych Vás mohl v určeném čase přivítat na mostě při předávání duší a pozdravit Vaši krásnou Daénu.

Váš

Mgr. František Šejnost

vyučující